Možnosti analytického uchopení reciprocity v sociálních interakcích

V tomto článku překládám nástin jednoho z možných přístupů, jakým může ekonomická teorie reagovat na aktuální výzvu, kterou představuje Easterlinův paradox. Klíčové téma vyžadující hlubší pochopení a uchopení ekonomickým aparátem je sociální povaha člověka, charakterizovaná reciprocitou v mezilidských vztazích. Ta je však individualistickou metodologií ekonomie hlavního proudu neuchopitelná. Inspirován postklasickými směry ekonomického myšlení vycházím z metodologického realismu vedoucího k organistickému chápání člověka. Jako reakci procedurálně racionálního jedince na prostředí fundamentální nejistoty identifikuji zvykové chování, a to nejen na úrovni behaviorální, ale i percepční. Použitá motivační teorie vychází z Maslowova přístupu hierarchizace potřeb a teorie posilování založené na zvykové povaze jednání. V rámci navrženého modelu, který výše uvedené postřehy odráží, identifikuji jako optimální chování formu altruismu charakterizovanou sledováním pravidla maximalizace součtu užitků. Srovnáním modelu a reality docházím k problematice vlivu společenství na zvykovou výbavu jedince a dále aplikuji závěry plynoucí z modelu na kooperativní a nekooperativní chování.